Kdo jsem?

Jmenuji se Lucie Ausobská. Jsem žena usilující ke Světlu.

 

Co to znamená?

 

Učím se svůj život žít s maximální zodpovědností za všechny své myšlenky, pocity a skutky. Jsem zodpovědná za vše, co se mi v životě děje, ať se mi to líbí, nebo ne. 

 

Má cesta je dlouhá a zdaleka nekončí. 

 

 Řeknu Ti zcela pravdivě, jak jsem začala… 

Má cesta začala tím, že jsem nenáviděla celý svět. Nebyla jsem vlastně ani moc živá. První kontakt se svým lůnem ve formě první menstruace byl otřesný… první milování ještě horší. Přes osm let jsem se nemohla dostat z toxického vztahu se závislým. 

 

Byla jsem nic. Jako žena, jako člověk. Úplně jsem se od sebe odpojila. To všechno se projevilo na mém těle i duši. Všechno mě bolelo, má menstruace byla šílená, nesnášela jsem své ženské tělodotekymuže, a vlastně tak nějak celý svět

 

Vybudovala jsem si bezvadnou necitlivou pevnost, ve kterém jsem sama uvízla. Drtilo to mou bolavou pánev a mé již tak nepropustné lůno se stáhlo ještě víc. Byla jsem v odporu vůči všemu. A náhle to bylo neúnosné. 

Prošla jsem desítkami terapií, vyzkoušela snad možné i nemožné. A výsledek? Nestabilní.

Před zhruba pěti lety jsem se začala věnovat svému ženství. Přiznala jsem si, že nenávidím sebe jako ženu. Zbourala svůj syndrom hodné holčičky. Začala jsem poznávat ženskou sílu a cykličnost. 

Tak nějak jsem si malovala, že tím jsem vyhrála. Naučila jsem se pracovat se svým lůnem, žila cyklicky a milovala svého muže. Zdá se to blažené, že?

Realitou však bylo, že jsem pořád byla bolavá, při menstruaci jsem pořád zvracela a nedokázala jsem ohodnotit sama sebe. Byla to další hranice, jež bylo třeba překročit.

Mým hlavním tématem byla bolest v pánvi. Přišlo mi, že mám v pánvi tisíce nenarozených dětí, jež jsem za své životy potratila, ztratila.. a pak se objevila cysta na pravém vaječníku. Dermoid. Je genetickým pozůstatkem (možná dvojčete) nachází se v něm vlasy, kožní maz, zuby… a zvětšovala se a musela operačně ven, protože utlačovala vaječník, o který bych mohla přijít. 

Víte, v takové chvíli cítíte vztek. Věnuji se ženství a mám cystu? Jak je to možné?

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je to požehnání. Dostala jsem příležitost splatit cosi z minulosti. Odevzdat to staré. 

Operace byla fyzicky nejnáročnějším zážitkem, který jsem zažila. Ale přežila jsem. A od té doby se mnohé změnilo. Má menstruace je velmi laskavá. Bolest cítím, ale má úplně jiný náboj a sílu. Cítím a to je to nejcennější. Ale není to zadarmo. Nestačí se napařovat, pečovat o své tělo a prohlašovat se za vědomou ženu. Ani omylem. 

A dva měsíce po operaci mi do cesty přišlo dílo Ve Světle Pravdy. Znovu jsem zbourala všechno doposud vystavené. Vlastně všechno, co jsem si myslela o ženství, o lidství, o Bohu a o životě. To je mou kotvou a základnou. 

Učím se pokoře a zodpovědnosti. Hledám své ztracené ženství a cit .Protože musí být opravdové.. Poselství ve mně oživilo za dva měsíce tolik, co se nepovedlo za deset let terapií. A proč? Protože jsem se tomu otevřela. A budu bourat do té doby, dokud to nebude opravdové 🙂 Protože co vím je, že chci být živou ženou a sloužit přírodním zákonům ve Stvoření. 

Můžeš dojít k tomu samému, ale nesmíš mě následovat, musíš jít svou vlastní cestou. Mohu Tě vyslechnout a dát Ti svou laskavou péči.  Jsem tu pro Tebe, protože Tě vidím a cítím. Podstatné je začít, protože už je ČAS.